Zdravá strava.

Nedílná součást dobře prožitého života a hlavně proto jsem se o tom rozhodla napsat lidsky. Ne přehnaně, hraně a tak, že si každý člověk řekne, že je to nesplnitelné. Kdybych tento článek psala v bodech, tím prvním by rozhodně bylo nepřehánět to. Nejlépe napsáno tlustým velkým písmem. Je hezké se do něčeho pustit doslova po hlavě, ale zrovna u věcí, co vyžadují dlouhodobé plnění, které bude nejlépe trvat úplně po celou dobu našeho života, není to rozhodně ten nejlepší přístup. Vždy, když jsem to rvala naplno už od začátku, bez výmluv prostě jela a myslela si, že to bude hnedka fungovat, skončila jsem prakticky rychleji, než vůbec mohly začít být vidět první výsledky. Takže postupovat pozvolna, pomalu ale jistě.

Prošla jsem si etapou tabulek, to bylo takové zbytečně tvrdé a nelidské. Prostě nejde každý den zvyšovat počet opakování v cvičení bez pauzy na regeneraci, stejně tak nejde každý den žrát nějakou vyváženou stravu plnou všemožných zdravých kravin, když stejně jediné, po čem toužíme je čokoláda a chipsy.

Největší extrém, co jsem si pár měsíců prožila, byla taková nenávist k nezdravému jídlu, že jsem ho nahradila alkoholem a v občasné míře i fetem. To byl přesně ten zlomový bod, kdy mi došlo, že zdravá strava tu není pro hubnutí (které stejně se svou vahou moc nepotřebuji), ale spíše jako skvělý doplněk k pravidelnému cvičení. Tyto dvě věci společně nás pak dovedou na cestu plnou štěstí, protože skončí ty mírně absťákové stavy, dny plné přežírání a těžké ranní kocovinky. Hodně energie, žádné zbytečné utrácení ve fastfoodech a vysněná forma. Prostě spokojenost se sebou samotným.
Ono ani kdyby zdravá strava nic naoko nezměnila, tak ta spokojenost, že jsme to zvládli, tak už jen to dodává sebevědomí a posouvá naše hranice zase dál.

Nevěřím moc na to, že se nemá jíst přesně po sedmé hodině, protože to se přece musí odvíjet dle hodiny, kdy daný člověk chodí spát. Pak se také říká dvě hodiny přes časem, kdy se jde do postele, ale to mi zase přijde zbytečně moc krátká doba. Dát si předtím dvacet cheeseburgerů, tak se to do doby usínání rozhodně nestihne zpracovat. A tak jsem si nastavila, že ať se děje co se děje, prostě po desáté hodině se nejí vůbec a po osmé se nejí nic nezdravého. Je to hlavně proto, že přes den bych po prasárnách ani nevzdechla, ale pak se začne pomalu stmívat a já myslím na samé čokolády a chipsy.
Občas není problém polevit a dát si nějakou tu dobrotu, já třeba tak miluju si občas vyrazit na All you can eat sushi. Samozřejmě jsem ale z těch lidí, co nejí přímo sushi, ale chodí se tam přecpávat sladkostmi a nějakým smaženým masem, které si matlá ve wasabi. Jen je prostě třeba dohlédnout na to, aby to občas nebylo moc často.

Dlouho jsem se také potýkala s problémem, že jím vlastně z nudy. Prostě, když jsem létala celý den někde venku, nepotřebovala jsem nic žvýkat, ale jakmile jsem se ocitla doma (a nejlépe byla k tomu i tak trochu bez energie a bez nálady), tak jsem sahala po jídélku více než často. Takže se prostě něčím jiným zabavit.

Na předchozí část navazuje i klasický problém "dnes už jsem si toho dala dost nezdravého, den je už zkažený, takže je jedno, když budu dále pokračovat ve vyžírání ledničky". No a to je samozřejmě úplně špatně, lepší trochu se přežrat než úplně, ale uvědomte si to v ten moment, že...

Co si vlastně ale představuji já pod tou zdravou stravou? Ne, nemyslete si, že támhle někde jím saláty, i když do Uga občas ráda zajdu. Možná od pohledu vypadám alternativně, ale na alternativní stravování ve stylu vegetariánství, nebo dokonce veganství, opravdu nejsem. Pro mě je to spíše o tom najít vyváženou hladinku mezi tím jíst převážně zeleninu, ovoce, ryby, kuřecí maso. Nepřehánět to s pečivem, kravské mléko nahradit sójovým nebo ještě lépe kokosovým, sladkosti a slané prasárny si dávat maximálně jednou za týden v hodně malé míře. Jelikož jsem velký milovník těstovin, tak i ty z bílé mouky jsem vyměnila za špaldové. Největší neřestí mi stále zůstávají polévky v prášku, když prostě nestíhám. I když říkám si, že stále lepší než velké meníčko z Mekáče.

A všechno samozřejmě doplňovat správným pitným režimem, nejlépe jen čisté vody. Což je na tomto celém třeba pro mě ta nejlehčí část. Vždy jsem pila jen neslazený černý čaj, který mi prakticky ani nechutnal, byla to spíše setrvačnost. Tuto obměnu jsem tedy velice ocenila.