Deník.

Snad nikdy jsem neviděla tak skvělou relaxační metodu, papíru je prostě možné sdělit všechno, nepřerušuje, poslouchá. Píšu si ho tak dlouho, že podobnou službu už prostě podvědomě očekávám i od lidí, a pak mě překvapují udivené výrazy hraničící s pohoršením, v momenty, kdy začnu více zabředávat do detailů.

Ano, začala jsem s pravidelným zapisováním už pěkně dávno, mohlo mi být takových třináct čtrnáct. Psávala jsem každý den, ale dneska už v tom nevidím smysl. Není přece jen každý den párty nebo zlomový životní bod, aby bylo třeba se rozepisovat, a tak sahám po propisce a papíru jen několikrát do týdne. Prostě když se stane něco, s čím se chci papíru a svému budoucímu já pochlubit nebo když prostě nedokážu danou situaci si rozebrat jen sama ve své hlavě.

Minulý rok jsem si ale ke svému klasickému deníku pořídila výhodně sešítek s názvem Five-Year Diary, do kterého tedy zapisuji každý den. Díky této přehnané pravidelnosti se tam často objevují výroky ve stylu - Už bych si šla koupit Jacka Danielse, miluju aktuálně žlutou barvu, no nebo také to, že se mi chce přehnaně ten den na záchod, protože se snažím dodržovat pitný režim. Takové random věci jsem dřív psala své nejlepší kamarádce, a tak mi chodily odpovědi ve stylu "...a otěhotněla bys", když jsem se vyblívala o tom, koho jsem potkala a co bych s ním chtěla dělat. No a tak je nakonec lepší asi mít po ruce tento bloček. Hlavně pak bude zajímavé to porovnání během 5 let toho přesně samého dne. Jak už jsem říkala, zatím mám načatý druhý rok, no a už u toho minulého se slušně bavím.

Pro podobný účel porovnávání let mezi sebou mám založený též Deník přepisů, kam vždy po několika měsících z běžného deníku přepisuji ty nejdůležitější informace pro dané období a ty doplňuji svým aktuálním názorem. Myslím, že tak se člověk posune milionkrát rychleji.

Nedokážu si popravdě představit zapisovat deníčky jinak než ručně. Propiskou. Sice na klávesnici píšu jako drak všema deseti, ale prostě to není zase až takový relax. Psát si deník na notebooku nebo mobilu by bylo prakticky to stejné jako píšu teď tady na internet. A to je prostě spíše pro pobavení s mírně uměleckým nádechem, ne že bych se z něčeho vypsala, a nebo se vypsala k nějakému novému názoru či postoji.

Za ty roky už mám hromadu popsaných sešitů, ať už počítám přepisové deníky, tak ty klasické. Nejde to už moc skladovat doma, to si trochu odporuje s minimalismem. Takže klasika, vystěhovala jsem hezké milé deníčky na chajdu. Hlavně teď, když většina mých deníků jsou prakticky likvidované zásoby sešitů, co mi zůstaly za školní léta. Taková škoda papíru, musíme býti udržitelní, a tak recykluji tímto způsobem. To dříve jsem si hodně zakládala na tom, aby deníček měl krásný design, pěkně upravené desky...

A konečnou fází každého deníkového zápisu je dostání se do tzv. fáze Přepisu na přepis, což je chvíle, kdy již přepsaný úryvek s názorem přepisuji ještě jednou po několika letech a opět přidávám své aktuální vyjádření.