Tetování.

Tetování, pro někoho módní trend, pro mě spíše způsob sebevyjádření se. Vždy jsem ho chtěla, motivy se během času měnily, ale ten nápad, nechat si kreslit a psát na tělo, ten mě bral prostě vždycky. Ze začátku tak trochu rebélie, pak chuť vypadat jinak, být takový umělec duchem i tělem...
A ono proč ne, když to prakticky ani nebolí. Bála jsem se, klasika, to asi každý, když dělá krok do neznáma. Seděla jsem se svou spolužačkou, která mě tak trochu posunula od vize "chci tetování" k její realizaci, v Mekáči, za půlhoďku se mělo jít za tatérkou na věc. V tu chvíli to přišlo, představila jsem si ty jehly, barvy a přemýšlela, jaké to asi bude. Spodní část holeně, celkem dobré místo na první tetování. A ještě k tomu jen jednoduchý motiv - nápis o dvou slovech. Mé první tetování bylo opravdu jen "na zkoušku", chtěla jsem vědět do čeho jdu, než se pustím do rukávu, po kterém jsem tak moc toužila.

Dala jsem za to pár stovek a šla domů plánovat další věci, co prostě na sobě potřebuju mít. Nebolelo to, nebylo to relativně ani drahé a byla jsem fascinována tim, že mám něco černého na noze natolik, že jsem sin pořád vyhrnovala kalhoty a musela na tu kérku čumět a obdivovat toto umění.
Následující tři věci jsem si sama navrhla a nakreslila, pak to nechala tatérku - umělečtější duši nežli jsem já - upravit. A tak se mi pomalu ale jistě začaly plnit nohy. Od kolene po kotníky je mám dnes prakticky obě dvě celé počmárané.
Nejsem úplný plánovač všeho, a tak nejedna jedna z mých kérek byla vymyšlená opravdu ze dne na den. Jediné, na co dbám, je to, aby byla kérka dobře provedená, tudíž jedině od odborníka. S významem jsem daleko benevolentnější. Mám jak crazy věci ve stylu různá arabská jména... pak ale také obrázky, co se mi prostě jen líbili jako flashe od tatérů.

Jak kvůli bolesti, tak finálnímu vzhledu, dávám přednost celočerným tetováním. Při dělání mých dvou barevných, jejichž sbírku nepotřebuju moc rozšiřovat o další, jsem si chtěla málem nechat amputovat nohu a to při čáře, co mi vede na druhé noze přes celou holení kost, jsem ani nevzdechla. A ve finále je černá klasika prostě nejhezčí.

Byla jsem u tří různých tatérů a všichni mi klasika doporučovali Bepanthen plus, ale popravdě, nikdy jsem ho nepoužila. Mým favoritem je Infadolan smíchaný s kokosovým olejem. Do týdne se vždy všechno vyloupalo a hezky se hojilo.

Jinak, kde hledám inspiraci na nové kousky? Jak už jsem říkala, nejsem zastánce toho, že vše musí mít úplně význam, také nejsem promýšleč jeden rok dopředu... Takže často ráda usedám k pinterestu, nebo projíždím instagramové profily mých oblíbených tatérů, kam oni velice rádi přidávají své volné nové návrhy. Po své předposlední kérce jsem si strašně moc oblíbila styl tetování "text napsaný vlastní rukou", takže už mám doma napsáno několik svých výroků nebo úryvků z písniček atd. hezky ručně, abych si to jednoho dne nechala napsat i na sebe.

Jaké mám tedy kromě toho ještě tetovací vize? Po létě (díky mé neoblibě opalovacích krémů atd. nechci se úplně teď pouštět do nových kousku) s kámoškou plánujeme společné tetování, což by mělo být logo Rammsteinů. Umístění, ještě nemám přesně vybrané, ale buď to budou žebra (jasně, dlouho jsem netrpěla) nebo pravá ruka, kde mám zatím jen osamoceného koně. Doufám, že jednoho dne i dokončíme rukáv na levé ruce, který mám zatím od ramene po loket. Samozřejmě mám velké vize, takže ať to hezky pokračuje přes záda, tak přes předloktí až po prsty.

A ještě na závěr, jak na mé postupné začerňování těla reagovalo okolí? Začněme rodinou. Mamka to vzala pozitivně, jen barevné kousky okomentovala slovy, že to vypadá, jako nalepené. Táta to moc nezkousl, stará škola, říkal, že je to jen pro vězně a lidi, co jsou v gangu. Babička se bála, že si budu nechávat vypalovat celé tělo laserem, až to vyjde z módy, a tak jí uklidnilo, že jsem si to opravdu nenechala dělat jen kvůli nějakým módním výstřelkům.

Pár lidí ze svého okolí jsem též k tomuto umění tak trochu "strhla", někteří si stále drží klasiku, že je lepší nic nemít a mé kousky buď nekomentují nebo jen říkají, že ke mně to jde, ale pro ně by to nebylo. Tudíž za úplně všechny reakce okolí mohu být moc ráda. A pár zhrozených neznámých lidí v centru, tak ti by se dokázali nade mnou pohoršit, i kdyby na mně nebyla ani čárka. Myslím, že i bez toho dokážu vzbudit vcelku slušnou pozornost.