Hodinový hotel.

Už pár let zpátky jsme si s kámoškou říkávaly "Rybálkova to jistí", no, kdo by z našeho okolí neznal hodinový hotel blízko Náměstí Míru, konkrétně se nacházející v Rybálkově ulici, který nabízí nejlepší poměr ceny a kvality. A hlavně je sice blízko centru, ale také v takové té již diskrétnější zóně, že když se sejdete s někým před vchodem, je skoro nemožné, aby jeho manželka šla náhodou kolem.

Kdy mě vlastně napadlo takové místo hledat? No, potřebovala jsem se někam uchýlit s jedním týpkem z Egypta, kterého jsem chytře chtěla pozvat do Čech, ale bylo mi jasné, že taková akce by se mým rodinným příslušníkům moc nelíbila. Naštěstí takové blbosti už dneska řešit nemusím, ale stejně tu Rybálkovou se prostě hodí znát. V té době jsem nevěděla, že když se turista v Praze zabydlí v hotelu, jsou tam minimálně přes den povolené návštěvy, a tak jsem prostě začala hledat hodinové hotely v Praze. Samozřejmě, já, v té době velký posera, jsem se celkem bála tam jako jen tak přijít ve stylu "Dobrý večer", minimálně mi to tedy bylo trapné. Egypťan nakonec nepřijel, a tak nebylo co řešit.

Ale nebojte, příběh pokračuje dál. O několik měsíců později moje velmi dobrá kamarádka a skoro spolubydlící, ano, tolik času my spolu trávíme... vyrazila s jedním černým spoluobčanem, konkrétně Senegalcem, právě do Rybálkové. Vyhlédla jsem si toto místo tenkrát na googlu, a tak, když potřebovala tip, kam novou známost z badoo vzít, už jsem mohla zkušeně radit.

Zavolala tam, asi si i celkem užili těch pár zaplacených hodin, a pak mi hezky poreferovala. Čisto a to je má kámoška opravdu v tomto puritán. Nikdo tam na vás blbě nekouká, ani když jdete s černochem, takže dobrý... a na recepci si můžete koupit nápoje. Pokoje jsou rozdělené na kuřácké a nekuřácké. Prostě mi dala recenzi rovnající se těm od mamin na slevomatu.

Následoval pak tedy můj čas, jen sehnat nějakého správného adepta. Dobře, tedy spíše počkat na čas, kdy se najde někdo tak blbej, že nemá žádné místo, kde se budeme moc sejít... a moc se mu nechce do rychlovek ve stylu "Pojďme na záchod v Bageterii v Železné ulici".

Následující prosinec se na mě usmálo štěstí, jestli se to tak dá říct. Iniciativa využít služeb hodinového hotelu přišla z jeho strany, ale na druhou stranu já měla přesně na 24. prosince jiné plány.

V dubnu, nebo to možná byl květen, následujícího roku jsem tam vytáhla jednoho Mistra z Alžírska. Konečně jsem si též mohla prozkoušet Rybálkovou na vlastní kůži. Kámoška, o které jsem se již zmiňovala v souvislosti se senegalským mladíkem, tam totiž tráví i dodnes spoustu času, že si až říkám, jak se to musí strašně prodražit, že i normální hotel by se pak vyplatil víc. Obě jsme totiž velké zastánkyně pravidla "Nikoho si domu nevodíme", jelikož zvonící nadržený Arab není věc, co chcete, když máte doma oficiálnější návštěvu v podobě vaší babičky, například.

Zpět ale k již zmíněnému Alžírskému fešákovi, zase jsem něco nakousla a nedokončila. Původně jsme se měli sejít u něj doma, pak z toho vyplynulo, že tam má stejně manželku a dítě. Ok, to není asi nejlepší volba, že. A tak mě zmateně přes telefon začal tahat na Swingers saunu na Ipáku. Pro mě je toto místo už naprostá legenda, sice jsem tam nikdy nebyla, ale kolik afrických obyvatelů se mi o ní zmínilo... Myslím si, že prakticky se nedá hlouběji zakecat s někým na Staromáku bez toho, aniž by vás se snažil vytáhnout na Swingers. Je to levný a chodí se tam v partě. To jsou ale kamarádští lidé, co?

Ne, že bych zásadně proti tomuto místu protestovala, dokonce když mi bylo sedmnáct a jeden Tunisan mě tam chtěl zvát, tak jsem se málem upalovala za to, že kdyby náhodou chtěli mou občanku, tak mě tam prostě ještě nepustí. Ale teď si říkám, že to zase až tak zapotřebí nemám.

Napadla mě tedy hnedka Rybálková. Dohodli jsme se, že financovat to budeme half and half. Já vlastně ani nevím proč, ale když platím jednu jakoukoliv věc, i klidně co se týče jídla, představuji si, kolik by to stálo, kdybych to dělala každý den. A tak jsem si začala vypočítávat, že by bylo super si jen pronajmout samostatný byt, co by mi sloužil jako takový soukromý hodinový hotel. Trochu prodražující se investice, co vám budu povídat, že.

Závěrem bych ještě chtěla říct, mimo toho, že Rybálkovou samozřejmě vřele všem doporučuju, jak je super, když se s kámoškou kromě běžných věcí ve stylu "Jé, ty sis koupila náhodou stejné boty jako já", můžete podělit i o podobné věci jako "No, teď jsem byla v pokoji číslo 16 a nějaký blb tam přede mnou rozbil světlo a my si celou dobu museli svítit z koupelny." -> "Jo, to jsem byla já, snažila jsem se zpravit odvětrávání v koupelně a bohužel to trochu odnesl senzor ve vypínači od světla."