Challenge - mít doma jen 100 věcí - část II.

Probrala jsem druhý šuplík pod postelí, kde "skladuji" vše od kabátů, kožíšků, přes domácí oblečení až po ložní povlečení. Už teď se ale musím přiznat, že nemám za sebou ani půlku a limit sta věcí je již naplněn. To bude chtít asi ještě další velká třízení, než se ze mně stane "pravý minimalista". Teď už ale pojďme na to, co tam všechno tedy vlastně mám? Uznejte sami, rozhodně to nejsou zbytečnosti.
Navrchu jsem našla ihned tři kožíšky, protože to je pro tuto sezónu snad můj nejoblíbenější módní kousek. Takové zpestření pro mé celočerné outfity. Jeden mám tedy "divočejší" ve výrazně modré barvě od Guess by Marciano, pak jsem si sehnala leopardí delší kabát z Lindexu, protože zvířecích vzorů není nikdy dost... a díky Vánocům se mi tu ocitl ještě decentnější krémový kožíšek z HM, který tedy ocením ve chvílích, kdy už je samotný outfit dost barevný.

Pro chvíle, kdy potřebuji být sportovnější, a tak kožich není nejlepší volbou, tu mám džínovou bundu s chlupatou podšívkou, abych v zimě nezmrzla. Sehnala jsem jí zalevno v Reserved, takže, člověče, nekup to.

Když už jsme u té zimní výbavy, tak já, velký milovník pokrývek hlavy, musím mít samozřejmě dvě pletené čepice, které tahám i v létě. Tedy, teď v zimě je to o poznání pohodlnější a příjemnější, konečně se mi nepaří hlava. Jeden kulich má na sobě chytrý nápis "Thug life", což se mi hodí k mému gangsterskému stylu... a ten druhý má pro změnu na sobě jen S, což není rozhodně Sparta ani Slavie, ale prostě jen S podle jména jednoho týpka, co se mi kdysi hodně líbil. Ale to je samozřejmě jen tady mezi náma, a když se mě jeden egyptský kámoš (pro znalce - ten, co se mnou pekl na Silvestra kuře) zeptal, proč vlastně nosím čapku s Skem, co to má jako znamenat, tak jediné, co mě napadlo bylo: "No S, tak to je jako sex."

Když není nálada na kulichy, tak sahám po baretu, který jsem si sehnala v českém designovém obchodě Enter, o kterém se tu moc ráda zmiňuju. Kostkatý design se zelenou bambulí, to je prostě přesně pro mě, připadám si v něm děsně retro.

Na jaře a podzim jsou pro mě ale více top klobouky, takže mám v zásobě pro jistotu dvě černé buřinky. Jednu jsem sehnala za pár stovek v HM. Druhý klobouček je pro změnu opravdu velice retro, protože je až po mém pradědovi... dokonce. Doufám, že někdy stoupne jeho cena a budu milionář.

Když jde o šátky, není to zrovna můj nejoblíbenější doplněk, pokud tedy nepočítám období, kdy jsem opravdu bez gangstersky zavázaného šátku kolem hlavy, nevyšla ani ven. Od té doby jsem tedy zredukovala jejich sbírku, protože je fakt už nevyužiju. Dodnes mi tedy z nostalgie zůstal jen černý se zlatým zdobením, aneb typicky pouliční kousek. A pak ještě jsem tu nahmátla takový hedvábnější kousek z HM z nějaké limitované edice, který je dost stylově obdobný Hermés šáličkám. Měla jsem ho párkrát kolem krku na styl letušky, pak také kolem hlavy "na afričanku", ale asi to není úplně tak skvělé, abych to nosila prakticky každý den. Mám holt oblíbenější outfity.

Od hlavy přes krk se dostáváme k rukám... a na ně mám ve své sbírce rovnou dvoje rukavice. Jedny zimní semišové s chlupatější podšívkou (samozřejmě černé), co jsem zalevno sehnala v CA a na opravdu nejzimnější dny bohatě postačí. A pak kožené bezprsté od Karla Lagerfelda, které jsou ideální jako takový ten "tvrďácký" doplněk, co se dá unosit kdykoliv, kromě tedy toho nejparnějšího léta, samozřejmě.

V tomto šupleti také své místo našly černé plavky vcelku, co jsem kupovala v Tezenisu k moři 2019 a překvapivě vydržely více než jen tu jednu sezónu dovolené, a tak jsem je musela zazimovat.

Další věc, co je tu spíše uskladněná, jsou dvoje teplé ponožky, které se hodily v rodinném baráčku, ale jak jsem zjistila při své první zimě v paneláku, tady člověk může mít celoročně jeden ten stejný druh domácího oděvu. A také by se tu našel jeden pár protiskluzných ponožek, které jsem využila snad jen jednou v životě a to v Jump Parku.

Když už jsem mluvila o těch domácích hadříkách, tak tu mám troje domácí tepláky, ze kterých jsou minimálně dvoje opravdu dost "hadr", ale na doma to stačí... a také si to stále omlouvám tím, že až budu zase pokračovat v tetování nohou a pořádně je doma pak namáznu, tak proč mít luxusnější tepláčky, co by se stejně hnedka promastily.

Dále tu najdeme dvě teplé mikiny na doma, jednu obyč šedou a druhou už obnošenou Dolce Gabbana, co mi přišlo líto dát pryč. Bohužel se ale opět vracím k tomu, že to člověk holt v paneláku moc nevyužije. Lepší ale než  to, když jsem minulé zimy měla na sobě klidně ty dvě mikiny najednou a stejně jsem klepala kosu.

Místo nich mi teď tedy stačí jen klasika trička s krátkými rukávy. Takže tu mám jedno Pub Crawl Prague legendární tričko, pak bílé, na kterém jsou nápisy s našimi třídními ekonomickými hláškami z bývalé školy, třetí je černé též s nápisy, pro změnu s hláškami ze staromáckého arabského prostředí a čtvrté obyč tmavě hnědé, aby bylo něco bez designu, který by mohl pohoršit případné návštěvy.

Poslední věcí z kategorie oblečení, co tu mám, jsou takové ty naprosto klasické Adidas tepláky na sport, které jsem nosila třeba, když jsem ještě chodívala běhat. Dnes běh nahradili spíše ty koně, takže tepláky zůstávají prozatím bez využití.

A úplně celkovou věcí, tedy spíše kategorií, je povlečení na postel. To mám hezky dvoje, aby bylo vždy na střídačku, a tak v šuplíku musí být vždy jen jedno a druhé je povlečené. Co se týče postele, mám vše laděné do šedo-černé a počet polštářků je spíše styl instagram nežli minimalismus.

Celkem jsem se ale dopočítala počtu 29 kousků, pokud tedy nepočítám každý ten polštářek a povlak na peřinu zvlášť.