Jaké je to tvořit venku?

Venku už jsem dělala hodně věcí... třeba koukala na film nebo rýpala týpka ze Senegalu. Tentokrát jsem se ale rozhodla vzít notebook, papíry se sepsanou inspirací a vyrazila na Václavák do mého oblíbeného Starbucksu. Mou podporou při tvorbě bylo mé oblíbené velké amerikáno s dvojnásobným počtem espresso shotů a vanilkovým sirupem bez mléka.

Nadopovaná a plná energie jsem si tedy poránu sedla k malému stolečku a vrhla se na psaní. V plánu bylo si do zásoby předpřipravit (aspoň "nahrubo") deset článků a ještě trochu postoupit se psaním knížky. No, popravdě to zase až tak pozitivně nedopadlo. Cíl ohledně článků jsem splnila z pětiny a místo knížky jsem se vrhla na Duolingu na němčinu a španělštinu. Ve finále to ale můžu označit za produktivní dopoledne, hlavně vzhledem k tomu, že já opravdu nejsem zvyklá v takto brzkých hodinách tvořit.

To je právě tím hlavním důvodem, proč jsem se rozhodla změnit prostředí, kam si sedám ke psaní. Jsem totiž zvyklá, že píšu především večer, nejlépe okolo sedmé hodiny po večeři. Zásadně u svého pracovního stolu, prostě nikdy jinak a přes to vlak nejede. Takže, když zrovna v ten den nemám čas, abych zasedla ke klávesnici okolo tohoto času, ke psaní se už prostě nedostanu. Rozhodla jsem se tedy projednou vyzkoušet upustit od obou dvou těchto parametrů, proto ráno a ještě k tomu venku.

Jsem také hodně zvyklá psát u hudby, ale tady jsem si jako kulisu nechala jen zvuky kavárny. To mi ve finále ani zase až tak nevadilo. Největším problémem byl nejspíše nakonec ten čas psaní, protože můj mozek nebyl nastartovaný na kreativní vlnu. Příště tedy opět půjdu psát ven aspoň v odpoledních hodinách, nebo ještě lépe večer. A už teď se těším na to, až bude zase teplo a budu moct zasednout s notebookem třeba i na Náplavku nebo někam do parku, to by také mohlo být fajn a plné inspirace.