Motivační dopis

Dneska jsem se rozhodla článek prakticky nepsat, jelikož se jedná o takový "motivační dopis", který jsem zasílala, když jsem se ucházela o místo lektora angličtiny. Proč by se mi měl jen válet v dokumentech, přece jen může ještě někoho inspirovat, namotivovat... nebo též může pomoci při vlastním ucházení se o místo.

Dobrý den,
aktuálně studuji Pomaturitní studium angličtiny v jazykové škole ____ na úrovni C1, začátkem jara 2020 mám v plánu si udělat CAE certifikát.
Cizí jazyky, převážně tedy ta angličtina, které se věnuji nejdéle, byly vždy mou velkou vášní, a tak mě Váš inzerát s pracovní nabídkou zveřejněnou na portálu jobs.cz ihned zaujal.
Jsem velkým milovníkem jazyků a pilně studuji prakticky každý den. Dokáži si najít nadšení snad pro kterýkoliv (nejen) světový jazyk, mezi můj domácí repertoár patří kromě angličtiny též němčina, španělština, turečtina a opravdu velmi hrubé základy arabštiny (především tuniského dialektu). Moc ráda bych se tedy o všechny metody, co mi pomohly si projít domácím rychlokurzem v oblasti cizích jazyků, podělila se studenty.
Cítím se znepokojena faktem, kolik lidí, dokonce i mých vrstevníků, nehovoří plynně žádným světovým jazykem. V dnešním moderním světě přece člověku nemůže postačit pouze čeština. To přece musí být jasné každému již na první pohled, třeba když si přečte požadavky zaměstnavatelů nabízejících práce na mnohých pozicích. A nemluvě o tom, jak se člověk sám ochuzuje o poznání cizích kultur. Když porozumíte jazyku člověka, pochopíte i jeho myšlení.
Že by to tedy bylo ze strachu? Že by se snad báli mluvit? Nakonec ale i ta naše čeština je jen pouhý jazyk a s dobrým učitelem se i ten nejvíce věčný začátečník může stát odborníkem. Chtěla bych tedy být nejen učitelem, ale jedním ze samotných žáků. Aby pochopili, že můžou mluvit, že ze začátku je důležité především vyjádřit se bez ohledu na chyby, aby se do angličtiny zamilovali a nestudovali jen pro bod do životopisu, nebo že to prostě dělá dnes každý... aby učení nebrali jako povinnost a místo toho si přirozeně vzali s sebou cizí jazyk do běžného života.
Razím heslo, gramatika je základ, ale i ta se dá podat lidským způsobem. Přece jen, jsme lidi a nějak se dorozumívat musíme. A ve finále, v každodenním životě ani náš rodný jazyk není perfektní, tak proč tolik lidí u studia (nejen) angličtiny tíhne k perfekcionismu? Kdo ví, třeba já budu tím, kdo jim bude moci tradiční studijní fakty vyvrátit a dokázat, že každý má buňky na to, aby se rozmluvil.
Moc děkuji za pozornost a jsem s pozdravem