Jsem snad já beznadějný romantik?!

Valentýna jsme už tu měli před nějakou dobou, ale láska a vztahy, to je mé věčně oblíbené téma. Hlavně tedy pro tvorbu.

Vím, že působím jako dosti racionální člověk a moje nejoblíbenější aplikace není překvapivě Instagram, nýbrž kalkulačka... Ale nedávno jsem si sama sobě položila dosti zvláštní a nečekanou otázku: "Nejsem já snad ve finále beznadějný romantik?"
Dobře, nebude to tak jednoduché a jednoznačné, jak se ze začátku může zdát...
...přímo z duše nesnáším ty typické věci, jako kytky, dlouhé noční romantické procházky, nejlépe pod oblohou plnou hvězd, samozřejmě... nemám ani v oblibě filmy a knihy s touto tématikou. Líbí se mi reálná realita, ale na druhou stranu ta moje reálná realita není zase až tak reálná. Rozhodně ale surovější než ta její romantická verze.

Pravý nefalšovaný beznadějný romantik by měl mít své mírně nejasné vize o ideálním životě... ale ve finále chce trpět, protože na drama a slzy se lépe vzpomíná. Pak se člověk může už jenom usmívat, zatímco, když byla minulost hezká, tak při vzpomínání se brečí, že už to tak dokonalé nikdy nebude.

Takže si to shrňme, moje očekávání od života se možná zdá realistické, protože je trochu temnější a drsnější, ale to neznamená, že je tak úplně realistické. A také, že bych to tak fakt vážně chtěla, že to prostě nejsou jenom vize a sny... Jasně, že jsou, když si to člověk vezme z praktického hlediska. Protože samozřejmě, když řeknu, že mi přijde krásně dramatické, plné adrenalinu a uchvacující, kdyby mi borec řekl, že by dokázal zabít člověka, není to reálně naplňující.

...jsem holt zase slyšela nějaké blbosti v úžasném kriminálním filmu... ale pokračujme dále, nenechám článek jen s jedním konkrétním příkladem.

Miluju si hledat Grunge Aesthetic inspiraci na Pinterestu, je to pro mě takový Love Tumblr Quotes pro romantiky. Dokonalé schůzky se odehrávají na dirty místech, jako je auto, pláž či veřejné záchodky... A pokud už bych měla mít vztah, tak jedině s nějakým gangsterským mafiánem z drogového kartelu z Kolumbie... I když Arabo-Berbery ze severní Afriky mám samozřejmě radši.

Jakožto nekuřákovi mi přijde naprosto zbytečné mít od tabáku načuchlé oblečení a popelník na stole se mi jakožto minimalistovi nelíbí... ale chlap bez cigarety mě provokuje ještě více. Takže jako bych měla v hlavě předem předepsaný ideál, ale tak trochu nesmyslně.

Často si o mně lidé myslí, že jsem naprosto necitlivá a chladná a to je důvodem, proč nevyhledávám vztahy a celkově sociální interakce. Dobře, mám taková svá "rádoby pravidla", že se nescházím zbytečně s lidmi, když s nimi nechci něco mít. Člověk se tak vyhne zbytečným problémům a nedorozuměním. A také je to důvodem, proč nemám moc holčičích kamarádek, protože mé bisexuální sklony nejsou zase až tak silné, že bych holky přímo vyhledávala.

Naopak jsem ale člověk, co se strašně rychle "zamilovává", nebo-li tedy nadchne pro věc či člověka. Ale stejně jak emoce přijde, tak tak rychle i odejde.

A celý můj postoj k pěkným chlapům by se dal vystihnout větou z písně Niente Canzoni d'Amore od mého oblíbeného Marracashe - "Passiamo il resto della vita assieme questa sera" = Strávíme zbytek života spolu dnes v noci.