Opravdickej deník X.
...a
plynule můžeme pokračovat hlavním
hrdinou z minulého
dílu,
Markem. Rozhodla jsem se tedy, že do něj "naplno půjdu",
i když to rozhodně rozdělí
rodinu na dva tábory.
Jeden, co podpoří
tyto mírně
incestní
vztahy, aneb, co zůstává
v rodině, je vždycky dobré...
no a druhý,
co to právě
z tohoto principu hnedka odsoudí.
Možná,
že i právě
toto filmové
drama mě na tom hodně lákalo.
Vždycky jsem jela vysoký věk u chlapů, takže za to měl strašně velké plus. Popravdě, tyhle age-gaps jsou i do dneška mou "úchylkou". Ale sugar daddyho si účelově nehledám, i když to tak možná mnohdy vypadá.
A teď zpět do roku 2016... dneska budeme trochu citovat. 18. března 2016:
"Ráda bych se s Markem vídala častěji. "
Což se zase mému já z července téhož roku moc nelíbilo. Konkrétně jsem se vyjádřila takto:
Po pár chvílích s ním osamotě jsem zjistila, že není to, co hledám. Musim se držet "Yasaklar" a nenechat se rozrušit.
Tady k tomu je potřeba taková malá vysvětlivka, co jsou to vlastně ty YASAKLAR.
Zjednoduše, byl to takový soubor předpisů, co jsem sama sobě napsala a dodržovala je. A název pochází z mé v té době velmi oblíbené turečtiny. Určitě je pak rozeberu podrobněji, ale až v době, kdy budeme se věnovat danému období. V březnu 2016 pro mě ještě neexistovaly.
Koncem roku 2018 jsem se ale k Yasaklar vyjádřila takto:
Ty pravidla byla trochu přehnaná, ale měla hlubší smysl než jen nedělat to, co není praktické a nelíbí se mi. Byl to takový boj proti tomu, abych se nezačala někomu přizpůsobovat kvůli zbytečnosti.
V té době jsem neměla jen pravidla, ale též jsem měla potřebu si plánovat každý den do úplného posledního detailu, nežít z hodiny na hodinu, ale z úkolu na úkol. Nedělalo mě to ale prakticky vůbec šťastnou. Říkala jsem si však, že když budu vytížená, čas bude utíkat rychleji, a tak uvidím Marka relativně dříve. Aspoň tedy moje hlava to tak bude brát.
Mým největším highlightem, co jsem si mohla pro jaro 2016 představit, bylo plánování kina s Markem, jeho starším bráchou Lukášem a mou sestřenicí Leou. Akce "kinečko", jak jsem jí pracovně pojmenovala, byla zmiňovaná prakticky v každém zápisu v deníku, ale také byla věčným tématem pro mé přemýšlení, ihned zamítaná mým tátou a dlouho nevyřčená směrem k hlavnímu aktérovi. Tedy vlastně, pokud si dobře vzpomínám, já to tenkrát vyjednávala nějak přes dědu a Lukáše, ale k tomu se ještě dostaneme.
Ale ještě předtím jsme měli jednu společnou akci koncem března. Šla jsem za ním pod záminkou doučování ekonomiky. Byla jsem z něho nadšená, jak je úžasnej, ale docházelo mi, že i kdyby něco chtěl, tak neudělá první krok. "A já už se neodhodlám k dalšímu kroku." Jasně, to jsem si myslela, ale realita byla jiná. Na tohle jsem já prakticky vždycky měla koule, hobby oslovování chlapů mi zůstalo dodneška. Když si někoho vyberu já, je to skoro zaručená výhra. A bylo to dobře, že jsem to udělala, jinak bych nevěděla.
Další naplánovanou akcí ohledně Marka na rok 2016 bylo letní trávení času u dědy na chatě a já tak strašně moc doufala, že tam přijede. V červenci téhož roku, jeden den těsně před tím, než jsem razila na chatu, jsem si zapsala, že nevím, co bych mohla čekat, kdyby se tam objevil, ale na druhou stranu by mohla být aspoň sranda.
Pojďme si ještě trochu zacitovat... 27. března 2016:
"Je těžké plnit si svá přání, pro která musíš toho hodně obětovat, ale horší jsou ty, co jsou závislá na ostatních, ještě k tomu na jednom konkrétním člověku."
V zápisu ze začátku dubna 2016 jsem se vrátila myšlenkama trochu k Martinovi z dřívějších Opravdických deníků a trochu ho srovnávala s Markem.
"Když jsem stála o scházení s Martinem, nejela jsem si svoje fanfiction a tak jen z hecu. Nelíbil se mi, nic jsem k němu necítila."
Poslední myšlenka se mi velice líbila v létě téhož roku, a tak jsem jí podpořila tímto výrokem: "Tak by to mělo zůstat se všema klukama".
V prosinci 2018 se mírně udivuji nad hledáním krásy či lásky: "V té době jsem nechápala, že je důležité, aby mě ten týpek přitahoval".
A co bych k tomu řekla dneska? Vztah nehledám, nemám na to čas ani chuť, takže jsem za tu chemii a za vzhled... no a taky nemůže mít borec povahu, na kterou budu reagovat ve stylu "mám chuť tě zabít už jen ve chvíli, kdy mi řekneš ahoj".
Abych na chvilku trochu odbočila od Mistra "nevlastního strýce", zmíním se tu ještě závěrem o mém systému protahování se, který u měl frčel na jaře 2016.
Mým cílem v protahování bylo třeba dotknout se rukama země z předklonu s nohama u sebe. A udělat takovou "placku na zemi" v předklonu, když sedím v tureckém sedu. Stále jsem mlela jeden cvik dokola a dokola, aby se mi pořádně zažil a nepouštěla jsem se do dalšího, dokud mi předchozí nešel "dokonale".
Když jsem cvičila, šlo mi fakt jen o efekt, ne o nějakou sílu nebo zdraví. A když už mi šlo o nějaké "reálné využití v praxi", tak to byl výkon, který bych díky tomu mohla podat při sexu.
Vždycky jsem jela vysoký věk u chlapů, takže za to měl strašně velké plus. Popravdě, tyhle age-gaps jsou i do dneška mou "úchylkou". Ale sugar daddyho si účelově nehledám, i když to tak možná mnohdy vypadá.
A teď zpět do roku 2016... dneska budeme trochu citovat. 18. března 2016:
"Ráda bych se s Markem vídala častěji. "
Což se zase mému já z července téhož roku moc nelíbilo. Konkrétně jsem se vyjádřila takto:
Po pár chvílích s ním osamotě jsem zjistila, že není to, co hledám. Musim se držet "Yasaklar" a nenechat se rozrušit.
Tady k tomu je potřeba taková malá vysvětlivka, co jsou to vlastně ty YASAKLAR.
Zjednoduše, byl to takový soubor předpisů, co jsem sama sobě napsala a dodržovala je. A název pochází z mé v té době velmi oblíbené turečtiny. Určitě je pak rozeberu podrobněji, ale až v době, kdy budeme se věnovat danému období. V březnu 2016 pro mě ještě neexistovaly.
Koncem roku 2018 jsem se ale k Yasaklar vyjádřila takto:
Ty pravidla byla trochu přehnaná, ale měla hlubší smysl než jen nedělat to, co není praktické a nelíbí se mi. Byl to takový boj proti tomu, abych se nezačala někomu přizpůsobovat kvůli zbytečnosti.
V té době jsem neměla jen pravidla, ale též jsem měla potřebu si plánovat každý den do úplného posledního detailu, nežít z hodiny na hodinu, ale z úkolu na úkol. Nedělalo mě to ale prakticky vůbec šťastnou. Říkala jsem si však, že když budu vytížená, čas bude utíkat rychleji, a tak uvidím Marka relativně dříve. Aspoň tedy moje hlava to tak bude brát.
Mým největším highlightem, co jsem si mohla pro jaro 2016 představit, bylo plánování kina s Markem, jeho starším bráchou Lukášem a mou sestřenicí Leou. Akce "kinečko", jak jsem jí pracovně pojmenovala, byla zmiňovaná prakticky v každém zápisu v deníku, ale také byla věčným tématem pro mé přemýšlení, ihned zamítaná mým tátou a dlouho nevyřčená směrem k hlavnímu aktérovi. Tedy vlastně, pokud si dobře vzpomínám, já to tenkrát vyjednávala nějak přes dědu a Lukáše, ale k tomu se ještě dostaneme.
Ale ještě předtím jsme měli jednu společnou akci koncem března. Šla jsem za ním pod záminkou doučování ekonomiky. Byla jsem z něho nadšená, jak je úžasnej, ale docházelo mi, že i kdyby něco chtěl, tak neudělá první krok. "A já už se neodhodlám k dalšímu kroku." Jasně, to jsem si myslela, ale realita byla jiná. Na tohle jsem já prakticky vždycky měla koule, hobby oslovování chlapů mi zůstalo dodneška. Když si někoho vyberu já, je to skoro zaručená výhra. A bylo to dobře, že jsem to udělala, jinak bych nevěděla.
Další naplánovanou akcí ohledně Marka na rok 2016 bylo letní trávení času u dědy na chatě a já tak strašně moc doufala, že tam přijede. V červenci téhož roku, jeden den těsně před tím, než jsem razila na chatu, jsem si zapsala, že nevím, co bych mohla čekat, kdyby se tam objevil, ale na druhou stranu by mohla být aspoň sranda.
Pojďme si ještě trochu zacitovat... 27. března 2016:
"Je těžké plnit si svá přání, pro která musíš toho hodně obětovat, ale horší jsou ty, co jsou závislá na ostatních, ještě k tomu na jednom konkrétním člověku."
V zápisu ze začátku dubna 2016 jsem se vrátila myšlenkama trochu k Martinovi z dřívějších Opravdických deníků a trochu ho srovnávala s Markem.
"Když jsem stála o scházení s Martinem, nejela jsem si svoje fanfiction a tak jen z hecu. Nelíbil se mi, nic jsem k němu necítila."
Poslední myšlenka se mi velice líbila v létě téhož roku, a tak jsem jí podpořila tímto výrokem: "Tak by to mělo zůstat se všema klukama".
V prosinci 2018 se mírně udivuji nad hledáním krásy či lásky: "V té době jsem nechápala, že je důležité, aby mě ten týpek přitahoval".
A co bych k tomu řekla dneska? Vztah nehledám, nemám na to čas ani chuť, takže jsem za tu chemii a za vzhled... no a taky nemůže mít borec povahu, na kterou budu reagovat ve stylu "mám chuť tě zabít už jen ve chvíli, kdy mi řekneš ahoj".
Abych na chvilku trochu odbočila od Mistra "nevlastního strýce", zmíním se tu ještě závěrem o mém systému protahování se, který u měl frčel na jaře 2016.
Mým cílem v protahování bylo třeba dotknout se rukama země z předklonu s nohama u sebe. A udělat takovou "placku na zemi" v předklonu, když sedím v tureckém sedu. Stále jsem mlela jeden cvik dokola a dokola, aby se mi pořádně zažil a nepouštěla jsem se do dalšího, dokud mi předchozí nešel "dokonale".
Když jsem cvičila, šlo mi fakt jen o efekt, ne o nějakou sílu nebo zdraví. A když už mi šlo o nějaké "reálné využití v praxi", tak to byl výkon, který bych díky tomu mohla podat při sexu.
Komentáře
Okomentovat