29 věcí, co mi dělají radost

Taková chvilka uvědomění si, co mi vlastně přináší ty nejvíce zářivé a pravé úsměvy do života. Každodenně dělám spoustu věcí, některé jsou spíše rutinní, některé jsou sice rutina, ale mám je moc ráda, další jsou zase občasné a nárazové, no a proto jsou tak výjimečné a úžasné. Vezmu to tedy dneska od koní přes vzpomínání, noční atmosféru, podcasty až po mou egoistickou zábavu odpovídání na otázky.

Jak už jsem řekla, koně, ty tady budu na prvním místě. Ne, že by byli úplně celkově v mém životě na prvním místě, znáte to, potřeby a lásky se mění, takže tento seznam rozhodně není seřazený od nejlepšího po nejhorší, spíše to je tak, jak mi to zrovna v daný moment přišlo na mysl.
Na jezdectví se mi líbí, že pojí snad všechny mé potřeby na dobrou aktivitu dohromady. Je to venku, zlepšuje to kondici, je to se zvířaty, je to drsný, ale zároveň ladný sport... Uvolnění, ale ne takové to, u kterého nemusíte vůbec přemýšlet.

Cvičení, to je něco obdobného, jen tedy s rozdílem, že já většinou cvičím doma, pokud nepočítám mé občasné záchvěvy s běháním. Ani posilovna není rozhodně mým oblíbeným místem. Je pro mě jednodušší se "dokopat" k nějakému tomu cvíču doma, než se ještě vyhrabávat do posilky. A tak u mě vede vede cvičení s vlastní vahou, co posílí tělo, nezabere moc času a není náročné ani na místo ani na vybavení.

Deníkování. To je takový můj obecný název pro všechny aktivity, co souvisí s mým systémem deníků. Miluju psát a píšu prakticky pořád. Kdybych mohla, píšu i několik hodin denně. Přesně tak vypadají mé naprosto volné dny. Je mi jedno, ať jde o můj deník motivace, kam píši různé odpovědi na otázky ohledně osobního rozvoje a také seznamy svých cílů a přání, nebo o klasický deník na bázi vzpomínek, prostě tu relaxaci u psaní rukou do sešítku naprosto miluju. A to jsem tady mimochodem ani nezmínila všechny varianty deníků, co si píšu, protože to by bylo zase na celý samostatný článek.

Dalším bodem je opět aktivita spojená se psaním, tentokrát ale jde o slova ťukaná do klávesnice. Psát "knížky" a příběhy mě bavilo vlastně vždycky, ale mám pocit, že konečně tentokrát se opravdu ubírám ke zdárnému konci. Už jen pár posledních kapitol a několik kol korektury... a třeba se jednou dočkáme i tištěné verze. Rozhodně bych za to byla moc ráda... Ale už i ten samotný proces je pocit maximálního štěstí. Jak se říká, cesta je cíl.

Mou naprostou závislostí a pravidelnou denní rutinou, kterou moc ráda plním, jsou jazyky. Je skvělé si krátit dlouhou chvíli v dopravním prostředku děláním Duolinga nebo přehráváním podcastu. Pokud člověk chce umět cizí jazyk, musí ho prostě vzít s sebou do svého běžného života a nenechávat ho jen v jazykových lekcích.

O podcastech jsem se již trochu zmínila v minulém bodě, tentokrát ale nepůjde moc o jejich vzdělávací verzi, ale spíše o takovou tu běžnou klasiku, kterou poslouchám převážně v češtině, a bývá trochu o seberozvoji, ale převážně o životě jiných lidí. Skvělá kulisa k rannímu probouzení, snídani v posteli, cvičení nebo i jen k relaxaci po nabitém dni
.
I když neumím vařit, musím tady zmínit mou velkou zálibu... a tou je jídlo. Dobře, těstoviny a polévku z pytlíku zvládám, ale to není opravdu nějaké vysoké kulinářské umění. Spíše tedy hlavní část tohoto mého koníčku tvoří chození po restauracích, fastfoodech, nakupování v Albertu o pauze v práci na stravenkovou kartu... a hlavně kafe, kafe, kafe a taky smoothie z Uga...

K chození po restauracích a fastfoodech se připojuje má další aktivita. Procházky. Já prostě strašně ráda prakticky naprosto všude chodím pěšky. Dá se to stále označit jako sportovní aktivita, ale člověku ani nedochází, že zrovna v tu chvíli sportuje. Takže hezky sluchátka do uší a relax může začít.

A kde se nejraději procházím? No samozřejmě že v centru Prahy. A přesně to je dalším bodem, který mi přináší radost do života. Staromák, místa plná vzpomínek, majestátní vysoké historické budovy, ale pak i ty trochu modernější, díky kterým si v noci říkám, že Praha není zase až tak zapadlé východní město, ale dokáže se něčím vyrovnat i těm velkým západním metropolím.

Jako snad každá holka miluji nakupování a všechny aktivity, co se pod tuto oblast řadí. Je mi jedno, jestli projíždim zrovna mé oblíbené e-shopy, kde v rámci relaxace na skoro denní bázi kontroluji, jaké novinky tam přibyli, procházím se po Pařížské ulici a vytvářím si nákupní sny a vize, nebo rovnou jdu někam nakupovat.

Vize a sny... no a také plány. Ne, že bych potřebovala mít naplánovaný přesně každý bod v mém životě, ale je skvělé vědět, kam člověk směřuje a také, kam by chtěl směřovat.

Snad jediná věc, kterou sbírám (záměrně), jsou hezké vůně. Ne, mně prostě nestačí jenom jedna voňavka, já jich prostě musím mít několik. Potřebuji totiž na sobě vždy tu vůni cítit, což když budete mít jednu nebo dvě, tak si za chvíli na tu vůni tak zvyknete, že jí prostě neucítíte. A to je podle mě škoda. No a taky, přiznám se, že se mi líbí mít ty lahvičky od "lepších" značek vystavené na stole. Jen tak pro můj pocit, protože ke mně moc návštěvy nechodí.

Pokračujme dál mou oblíbenou denní dobou, tedy spíše noční, protože se jedná konkrétně o noc. To je ta atmosféra, to drama a filmová kulisa, co se nám vnáší do běžného života. A ještě k tomu, když je léto, teplo a stmívá se pozdě... To je pak venku naprosto dokonalý vzdoušek.

A přesně takováhle atmosféra přináší s sebou vzpomínání. Nejsem člověk, co by žil minulostí nebo se v ní přehnaně moc hrabal, ale občas je skvělé popustit uzdu fantazii a vydat se na takový malý výlet do minulosti. Opakovaně si prožít to, co se stalo třeba i před lety.

Jedna věc, která teda v minulosti byla opravdu na velkém bodu mrazu, který v poslední době hezky postupně roztává, za což jsem opravdu moc ráda, jsou peníze. Ono jen stačí trochu více pracovat a sešmiknout párty čas a peněženka to pozná. Baví mě jak ten pocit, držet ruličku bankovek v ruce, počítat náhodně ušetřené drobáky, co si jen tak házím do pokladničky... on i ten bankovní účet vypadá lépe, když je na něm o trochu větší zůstatek.

K předchozímu koníčku také patří investování, proč také ty samotné peníze nenechat, ať si vydělávají. Rozmnožování je přece jen dobrá zábava pro všechny.

Radost nemusí ale přinášet jen materiální věci, ale třeba i čisté lidské pocity. Řekněme, takový ten krásně napjatý feeling plný nadrženosti. No a nemusí jít jen o ty postelové věci, ono i takové těšení je hezký zážitek. Prostě ty chvíle, kdy očekáváme, že ty budoucí budou ještě zářnější.

Zpět ale zase k penězům, to je prostě už moje téma. Ty barevné papírky a zářivé mince nebo třeba i pouhá čísílka na účtu je třeba nějak získávat, takže jako správný slušný člověk pracuju. A spočítali jste si někdy, jak velkou část svých životů vlastně v zaměstnání strávíme? Děsivé, co? A tak je třeba dělat něco, co nám aspoň většinu času vykouzlí úsměv na tváři.

Na práci s lidmi mě nejvíce baví právě ty momenty styku se zákazníky. Taký ten basic small talk a k tomu vidět, že jsou šťastní a odchází spokojení. A k hezkému dnu jsem jim přispěla třeba zrovna já. Není nic hezčího, co vám může zpestřit nijaký den, nežli pouhé obyčejné oplacení úsměvu.

Další maličkaté štěstí je třeba i krásný sen, to se pak hnedka lépe ráno probouzí (tedy pokud ho zrovna otravný budík nenaruší). Ty nejvtipnější a nejzajímavější se snažím vždycky co nejrychleji zapsat, ještě než je zapomenu, protože i po letech to bývá krásná vzpomínka.

Další věc, co mě zpestřuje jinak tak neoblíbená rána, je rozhodně líčení se. Někdo toto "zkulturňování opuchlé tváře" bere jako nutnost, které by se nejraději vyhnul, mě to ale opravdu naplňuje. I když ten den nikam nejdu, tak ráda sáhnu po líčidlech a den doma využiji na větší experimentování.

Jednoduché chvíle štěstí, tak říkám těm momentům, kdy vlastně pořádně o nic nejde, nejsou to velké věci, ale přesto mi vykouzlí velký úsměv na tváři. Často ne takový, na který by se zpětně vzpomínalo, ale den to prostě zpestří. Takže takové hezké počasí, malá pochvala od druhých, hezká písnička, nějaký ten drobný osobní úspěch nebo krok dopředu.

V souvislosti na předchozí bod navážu s prostým faktem, že mám ráda, když se na sebe podívám do zrcadla a ten den vypadám prostě fakt dobře. Tato myšlenka totiž zároveň znamená, že se opravdu musím uvnitř sebe cítit šťastná a spokojená, protože nešťastný a nespokojený člověk neoznačí sebe samého za dobře vypadajícího.

A takový pěkný vzhled se nevykouzlí jen makeupem, je třeba přidat i nějaký ten originální neokoukaný outfit, co mi pro ten den přijde naprosto dokonalý. Neplánuji si dopředu nikdy, co si vezmu, dříve jsem to tak dělávala, a pak se divila, že se třeba v tom zase až tolik necítím. Lepší je prostě ráno sáhnout do skříně a vylovit to, na co zrovna ten den mám náladu. Spontánně, no a trochu přihlédnout k počasí venku.

Baví mě nejen vylepšování sebe samotné ze vzhledové stránky, je třeba se rozvíjet i z vnitřku. A tak seberozvojové články, videa, podcasty... odpovídání na otázky, poslouchání příběhů druhých lidí... a prostě hromada takových věcí je mé velké hobby. Ze všeho nejvíc hlavně nechci dlouho zůstat na jednom místě bez kroku dopředu.

Ale zpět ještě k tomu vzhledu, já jsem prostě na tu schránku hodně zaměřená, přiznávám. A tak bych tu ráda vypíchla, jak miluju hezké chlapy. Takové ty přitažlivé mužné typy. To hnedka dokáže zlepšit den.

Každodenní fungování mi většinou zpříjemňuje nějaká ta hudební kulisa. A přesně proto miluju aplikaci spotify, kde se dostanu vždycky k písničce, kterou zrovna v tu chvíli potřebuju slyšet.

Baví mě konspirovat, vymýšlet různé verze příběhů. Domněnky, jo ty jsou moje. Co by kdyby a odhadovat, co bylo někde, když jsem tam nebyla.

Já prostě ráda hádám... no a stejně jako o životech druhých a cizích situacích, ráda přemítám i o tom, kde vlastně já budu za pár let. To je prostě to moje plánování a snění.

A úplně ze všeho nejraději... jsem svobodná. Mít prostě tu možnost volby a volit pro sebe a svůj život tu nejlepší šťastnou cestu.