Opravdickej deník IV.

Dneska bych se chtěla zaměřit na mé školní "lásky", sexuální začátky a také můj původní blog.

Mými top spolužáky byli rozhodně Honza a Lukáš. Sice na kluky z One Direction ani zdaleka neměli, ale zase z těch reálných byli prostě nej. Tento postoj mi zůstal až do dneška, na reálné chlapy prostě nemůže mít člověk stejné měřítko jako na ty, co zná jen z fotek a videí. Photoshop toho přece jen umí hodně a iluze je nejlepším startérem pro chtíč. Zpět k reálným... Ale ani jeden z nich neměl moc zájem se se mnou bavit, natož něco víc, jak se vždycky psalo na dětských seznamkách. Ještě na začátku prváku jsem vypadala jako malá holka, dneska můžu odborným okem posoudit, že jsem se hlavně tak chovala. On holt nedostatek sebevědomí a neprůbojnost na kouzlu osobnosti nepřidá.

Na přelomu roku jsem objevila svého dalšího největšího oblíbence, který vytvořil pro mě celý nový životní směr. Život "bez něho" by se mi opravdu ubíral jinam a změnil by průběh dokonce několika následujících let. Ano, objevila jsem tureckého zpěváka Tarkana, díky jehož kouzlu jsem se následně i začala učit turecky... a celkově se zajímat o východní kulturu. Jeden čas jsem i chtěla jít na vejšku studovat turkologii. Zpět ale do prosince 2014, v té době mě moc turkologie nezajímala, mým nejoblíbenějším klipem byl Hop de a studium turečtiny se točilo okolo frází "máš kondom" a "jsi tady sám".

V té době jsem také psala blog, ale na portálu blog.cz, kde jsem získávala pravidelné čtenáře hlavně přes psaní článků do rubriky Tématu týdne. A také jsem přidávala takové zvláštní vtipné rodinné historky. Občas jsem si z toho dělala zbytečnou povinnost a brala to přehnaně vážně, dneska mě tedy psaní baví o hodně víc a rozhodně mě nestresuje, když nechci psát, proč ze sebe něco ždímat?! Tenkrát jsem v tom ale viděla velkou kariéru, chtěla jsem si tam totiž udělat dobrou fanouškovskou základnu pro chvíli, kdy bych chtěla začít točit na Youtube. Můj sen o videích splnilo přidání funkce instastory na instagram. Tam jsem se dobře vyřádila.

Volný čas jsem moc ráda věnovala cvičení, protože už tenkrát jsem měla velký sen mít vycvičené ruce. Domácí posilování s vlastní vahou je dodneška mým velkým koníčkem.

...a pak jsem si dala vcelku dlouhou pauzu od psaní deníku a tak se rovnou přesouváme do června 2015...

Mým vrcholem koňské kariéry roku 2015 bylo vodění koně pro děti na Dětském dnu. Už jsem to dělala několik let předtím a také rok nato, vždy to byla taková pohodička plná vcelku šťastných momentů.

Začala jsem sledovat Hru o trůny, která se stala na pár let mým naprostým oblíbencem. Ze začátku jsem k tomu měla neutrální postoj, ale láska k sexuálním a také brutálním scénám mě prostě u toho udržela. A ty intriky, ach, intriky a lži, to je prostě moje. Samozřejmě, že má nejoblíbenější postava byla Lord Baelish. Kromě právě těch podfuků, co dělal, se mi i líbil po vzhledové stránce, vždycky jsem byla na starší chlapy. Dneska už věk tolik neřeším, dají se najít schopní prakticky v jakémkoliv věku, pokud mluvíme tedy o legální hranici.
HBO má podle mě dodnes ty nejlepší seriály, třeba aktuálně u mě frčí Euphoria... a to já přece jen na filmy a seriály celkově moc nejsem.

Strašně jsem toužila po tom se naučit psát arabsky, tento cíl jsem si splnila v roce 2018, a i když to prakticky moc nepoužívám, dodneška si tu abecedu dokážu vybavit. Nakonec nejtěžší věcí na arabštině je ta odlišnost mezi různými dialekty a fakt, že pokud slovo neznáte, tak ho prostě nepřečtete. Zkráceně vysvětleno,v arabštině se totiž nezapisují samohlásky.

V té době jsem si tak trochu vymyslela své vlastní "tajné písmo". Chtěla jsem totiž zjistit, jestli je na psané arabštině těžký ten fakt, že píšete zprava doleva, nebo jde spíše jen o tvary písmen. A tak jsem se rozhodla psát zprava doleva naší klasickou latinkou. Zalíbilo se mi to natolik, že i jeden čas tak byl psán celý deník.

Na konci letních prázdnin jsem vyrazila na praxe ve stáji, které jsme měli nepovinně před nástupem do prváku. Chtěla jsem na koni vypadat zkušeně a trému jsem si uklidňovala tím, že přece jezdím už dlouho, tak bych to měla všechno zvládnout. Popravdě, se mi tam moc nelíbilo, ani do sedla jsem se pořádně nedostala. Co jsem ale taky mohla čekat? Dětské vize jsou holt hodně snové. Myslím, že dneska bych tu školu bezproblémů dala, i když na druhou stranu jsem strašně moc ráda, že mám nakonec tu obchodku.

Následně po nástupu na školu mě stále nebavily ty praxe, spolužačky ale byli dobré a já začala konečně pomalu dospívat. Vytáhla jsem nějaká ta líčidla a nechala si od jedné spolužačky dohodit dva kluky. Tedy, jeden by se ještě za kluka dal považovat, protože mu bylo "teprve" čtyřiadvacet, ale ten druhý, tak tomu už bylo něco přes čtyřicet. Dělala jsem ze sebe vcelku zkušenou, znáte to, no a pak doufala, že přes víkend daná spolužačka zapomene na svou funkci seznamky pro mě. S mámou jsem totiž měla v té době velké problémy kvůli známkám, pro ní byla i trojka špatná, natož kdybych jí ještě řekla o tom, že mám rande. Vždycky jsem kecala ohledně vtipných příhod, ale nenapadlo mě, jak bych to mohla ukecat tady. Kvůli extrémnímu věkovému rozdílu mě samozřejmě zaujal více ten starší, ale nakonec ten mladší, Martin, mi udělal větší službu.

Prostě, ať trochu přeskočíme a nenapínám vás, po přestupu na novou školu jsem potřebovala být opravdu za zkušenou, chtěla jsem totiž být oblíbená, a tak mě napadlo z něho udělat v historkách týpka, se kterým jsem poprvé spala. Většina lidí si to i dodneška myslí. A znáte to, když dvacet lidí kolem vás tvrdí, že jste s nim spali, tak asi to tak i bude. I když jsme se jen jednou sešli na parkovišti na krátký pokec a podruhé šli spolu nakupovat do Bauhausu víčko na kanystr.

Zpátky ale do října 2015... nedokázala jsem si vlastně nakonec v té době představit, že bych s někým do té postel vlezla. Jasně, milionkrát jsem si to představovala, ale realita je vždycky jiná. Hlavně v těch představách jsem vždycky byla velká zkušená... Nebála jsem se bolesti, spíše tedy trapasu. A také tradičně - těhotenství.

Na druhou stranu jsem si už chtěla vyzkoušet všechny ty věci, co jsem si kdy představovala, ale to bych musela hodně lhát rodičům. Člověk holt musí buď hodně lhát, nebo dlouho čekat.